Darování obchodního podílu dítěti manžela a riziko zneužití práva
Publikováno
I. Úvod
V souvislosti s bezúplatnými převody majetku mezi osobami blízkými a jejich daňovými dopady se v praxi objevuje řada otázek týkajících se rozsahu osvobození od daně z příjmů. Jedna z nich vzniká v situaci, kdy se fyzická osoba rozhodne darovat obchodní podíl dítěti svého dlouhodobého partnera či dlouhodobé partnerky, a to krátce poté, co s tímto partnerem či partnerkou uzavře manželství. Otázkou, která v souvislosti s tímto vyvstává, je, zda tento bezúplatný příjem dítěte (tj. darovaný obchodní podíl) bude osvobozen od daně z příjmů, nebo podléhá zdanění dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve zněních pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).
Shora uvedenou problematiku lze demonstrovat na následujícím příkladu. Ludvík žije se svojí mnoholetou partnerkou Janou a jejím synem Antonínem ve společné domácnosti. Antonína považuje – i přestože nejsou pokrevně spřízněni – za vlastního syna. Ludvík a Jana plánují v blízké době uzavřít manželství. Až se tak stane, Ludvík chce Antonínovi bezúplatně darovat svůj obchodní podíl v nejmenované společnosti. Není si však jistý, zda Antonín bude či nebude povinen za bezúplatné získání obchodního podílu státu uhradit daň z příjmů, která je stanovena ZDP. Otázka, která zde tedy vyvstává, zní: Bude Antonín povinen za bezúplatný převod obchodního podílu na svou osobu odvést daň, nebo existuje možnost, jak se dani legálním způsobem může vyhnout?
Právě tato otázka bude ústředním tématem tohoto článku. V článku bude nejprve stručně představena právní úprava bezúplatných převodů majetku a podmínky pro osvobození od daně z příjmů. Následně bude na praktickém příkladu vysvětleno, jak se tato pravidla uplatní v případě darování obchodního podílu dítěti manžela a jaké riziko v souvislosti s tímto může představovat institut zákazu zneužití práva. Poté budou představeny dvě zákonné možnosti, jak lze za splnění stanovených podmínek dosáhnout osvobození od daně v případě bezúplatného převodu obchodního podílu (příjmu). Následně stručně představím situaci vzájemného obdarování, kterou ZDP z daňového hlediska posuzuje odlišně nežli jednostranné darování. Článek bude zakončen několika praktickými doporučeními.
II. Právní úprava
K zodpovězení shora položené otázky je nejprve třeba vysvětlit právní režim, který na předmětnou situaci dopadá. Proto na začátku vymezím právní úpravu a teprve poté rozeberu, jaký problém může při převodu obchodního podílu nastat a zda má tento problém vhodné řešení.
Obecně platí, že příjmy fyzických a právnických osob podléhají dani z příjmů. Daň se neplatí pouze tehdy, pokud to zákonná úprava výslovně stanoví. V případě bezúplatných jednostranných převodů majetku mezi osobami blízkými se daň z příjmů neplatí tehdy, pokud je předmětný příjem osvobozen od daně ve smyslu ustanovení § 10 odst. 3 písm. c), bodu 1 ZDP. Jinými slovy – pokud jsou splněny podmínky stanovené v tomto ustanovení ZDP, daň z příjmů se neplatí. Pokud tyto podmínky splněny nejsou, pak se daň platí.
Ustanovení § 10 odst. 3 písm. c), bodu 1 ZDP říká, že od daně jsou osvobozeny veškeré bezúplatné příjmy získané od příbuzného v linii přímé (tj. předek či potomek) a vedle toho také příjmy získané od některých osob v linii vedlejší. Osobami patřícími do druhé kategorie se v první řadě rozumí sourozenec, strýc, teta, synovec a neteř. Vedle nich však ZDP řadí do této kategorie také manžela, manžela dítěte, dítě manžela, rodiče manžela a manžela rodičů.
Z citovaného ustanovení plyne, že pokud na nás jiná osoba převádí určité aktivum (zde obchodní podíl), přičemž jsou splněny zároveň tyto podmínky:
- jedná se o bezúplatný převod, za který tato osoba nebude požadovat žádné protiplnění,
- osoba, která na nás aktivum převádí, je naším příbuzným v linii přímé, či jednou z výše uvedených osob,
- obchodní podíl byl převeden skutečně bezúplatně a nešlo o odměnu za práci, výkon funkce nebo jiné protiplnění obdarovaného (zde Antonína),
pak toto aktivum, resp. příjem, nebude podléhat dani z příjmů podle ZDP. Pokud však nebude splněna byť jediná z nich – např. by obchodní podíl měl být darován dítěti „pouhého“ druha či „pouhé“ družky, osvobození od daně podle § 10 odst. 3 písm. c), bodu 1 ZDP se neuplatní.
Ve vztahu ke třetí podmínce je třeba zdůraznit, že bezúplatný převod nesmí zastírat jiný právní nebo ekonomický důvod plnění. Převáděný obchodní podíl proto nesmí představovat odměnu za práci, poskytnuté služby, nájem ani jiné protiplnění, ale musí jít o skutečný dar.
III. Aplikace v praxi a střet s institutem zákazu zneužití práva
Při aplikaci na mnou zmiňovaný příklad s Ludvíkem, Janou a Antonínem se situace jeví na první pohled jako zcela jasná – Ludvík převádí na Antonína obchodní podíl bezúplatně (darem), je jednou z osob, které § 10 odst. 3 písm. c) bod 1 ZDP pro účely osvobození od daně staví na roveň příbuzným v linii vedlejší, a to manželem rodiče obdarovaného (Jany) a zároveň na Antonína podíl nepřevádí v souvislosti s jeho zaměstnáním (např. jako odměnu za práci) apod. Formálně jsou tedy splněny všechny zákonné podmínky, v důsledku čehož by obchodní podíl převedený z Ludvíka na Antonína neměl podléhat zdanění.
Předtím, než však bude možné s jistotou konstatovat, že shora uvedený závěr je správný, je třeba zhodnotit, zda se v tomto případě neuplatní institut tzv. zákazu zneužití práva. Pokud by se uplatnil, osvobození od daně dle § 10 odst. 3 písm. c), bodu 1 ZDP by nemohlo být uplatněno. V důsledku toho by Antonín byl povinen z bezúplatného příjmu (tj. získaného obchodního podílu) odvést daň.
Zákaz zneužití práva je obsažen v ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“). Toto ustanovení říká, že „se při správě daní nepřihlíží k právnímu jednání a jiným skutečnostem rozhodným pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu.“ Při aplikaci na případ Ludvíka a Antonína lze předmětné ustanovení interpretovat tím způsobem, že v případě, kdy by manželství mezi Ludvíkem a Janou bylo uzavřeno pouze formálně, za jediným účelem – a to za účelem zajistit, aby se po převodu obchodního podílu z Ludvíka na Antonína tento „bezúplatný příjem“ Antonína nedanil, pak se jedná o zneužití práva, v jehož důsledku by správce daně mohl pro účely posouzení nároku na osvobození k takto účelově vytvořené skutečnosti nepřihlédnout. Osvobození podle § 10 odst. 3 písm. c) bodu 1 ZDP by pak nebylo možné z tohoto důvodu uplatnit. Zde je však třeba dodat, že ani v takovém případě nelze bez dalšího uzavřít, že by Antonín musel z darovaného obchodního podílu daň skutečně odvést. Nadále by bylo třeba posoudit, zda se na daný příjem nevztahuje jiné zákonné osvobození, zejména osvobození podle § 10 odst. 3 písm. c) bodu 2 ZDP, kterému se věnuji níže.
K uplatnění institutu zákazu zneužití práva však dochází ve zcela výjimečných případech, kdy je určité právní jednání realizováno převážně za účelem získání daňové výhody, a zároveň je tato výhoda v rozporu se smyslem zákona. Samotná skutečnost, že uzavření manželství a následné darování obchodního podílu povede k „daňové úspoře“ v podobě osvobození od daně, proto sama o sobě neznamená, že jde o zneužití práva.
V posuzovaném případě je riziko aplikace tohoto institutu spíše malé. Samotná skutečnost, že si Ludvík a Jana naplánují darování až po svatbě (tj. právní jednání, které je uvedeno v předchozím odstavci), ještě neznamená, že se dopouštějí zneužití práva. Důvodem je zejména to, že Ludvík s Janou tvoří dlouhodobě skutečnou rodinu, přičemž Ludvík Antonína vychovával řadu let jako vlastního syna. Uzavřením manželství tak nevzniká uměle vytvořený rodinný vztah pouze pro daňové účely, ale dochází jen k jeho právnímu potvrzení. Daňová úspora tedy sama o sobě aplikaci zákazu zneužití práva nezakládá. Pro jeho uplatnění by bylo třeba, aby získání daňové výhody představovalo převažující účel předmětného jednání a současně aby takto získaná výhoda odporovala smyslu a účelu daňové právní úpravy. Zároveň musí být obchodní podíl převeden jako skutečný dar, nikoli jako skrytá odměna za práci nebo jiné protiplnění Antonína.
IV. Druhá zákonná možnost osvobození od daně
Osvobození od daně lze v některých případech uplatnit i tehdy, pokud nejsou splněny podmínky uvedené v § 10 odst. 3 písm. c) bodu 1 ZDP. Tuto druhou možnost upravuje § 10 odst. 3 písm. c) bod 2 ZDP.
Na rozdíl od první varianty zde není rozhodující, zda jsou dárce a rodič obdarovaného manželé. Zákon totiž umožňuje osvobození od daně také mezi osobami, které spolu dlouhodobě žijí ve společně hospodařící domácnosti. Aby však bylo možné toto osvobození využít, musí být splněny zákonem stanovené podmínky.
V případě Ludvíka a Antonína by bylo třeba zejména, aby:
- Ludvík a Antonín nejméně jeden rok před darováním obchodního podílu bez přerušení žili ve společně hospodařící domácnosti,
- Antonín z tohoto důvodu buď pečoval o předmětnou domácnost, nebo byl na Ludvíkovi odkázán výživou,
- obchodní podíl byl převeden skutečně bezúplatně a nešlo o odměnu za práci, výkon funkce nebo jiné protiplnění.
Pojem „žít ve společně hospodařící domácnosti“ znamená, že dárce i obdarovaný musí žít ve společné domácnosti a společně nést běžné náklady spojené s jejím provozem, například výdaje na bydlení, energie, potraviny nebo jiné každodenní potřeby. Nestačí pouze formální přihlášení ke stejné adrese.
Pod pojmem „péče o společnou domácnost“ vymezeným v bodě 2. lze rozumět zejména zajišťování běžného chodu domácnosti, například obstarávání nákupů, vaření, úklid, praní nebo péči o ostatní členy domácnosti. Druhá alternativa – „odkázanost výživou“ – bude zpravidla splněna tehdy, pokud dárce obdarovaného dlouhodobě materiálně zabezpečuje, typicky proto, že jde o nezaopatřené dítě nebo osobu, která není schopna se sama živit. Rozhodující vždy bude skutečný stav, nikoli pouze formální tvrzení těchto osob.
Pokud by byly shora uvedené podmínky splněny, bezúplatný převod obchodního podílu od daně z příjmů bude osvobozen od daně i bez uzavření manželství mezi dárcem (Ludvíkem) a rodičem obdarovaného (Janou).
Je přitom třeba zdůraznit, že využití této varianty není žádným obcházením zákona. Daňové předpisy umožňují, aby si poplatník z několika zákonných možností zvolil tu, která je pro něj daňově výhodnější. Samotná snaha legálně snížit daňovou povinnost proto není protiprávní. Tou je teprve situace, kdy jsou podmínky pro dosažení osvobození od daně vytvořeny pouze uměle, s cílem získat daňovou výhodu v rozporu se smyslem zákona.
V. Daňový režim dopadající na vzájemné obdarování a osvobození od daně
Nad rámec dvou výše popsaných variant si dovolím uvést ještě jednu specifickou situaci, která se od předchozích dvou variant podstatně liší, ale přesto může ve spojitosti s převodem majetku (zde obchodního podílu) nastat. Jedná se o situaci, kdy dárce sice na obdarovaného převede obchodní podíl, ale obdarovaný mu za to poskytne určité protiplnění. Na příkladu Ludvíka a Antonína jde tuto situaci demonstrovat tak, že Ludvík na Antonína převede vlastnické právo ke svému obchodnímu podílu a Antonín mu za to věnuje obchodní podíl, který se nachází v jeho vlastnictví. V důsledku toho se Ludvík nachází nejen v pozici dárce, ale také v pozici obdarovaného. To stejné pak platí o Antonínovi.
Z důvodu, že v tomto případě nejde o jednostranné plnění, nelze hovořit o tom, že na straně Antonína je dán bezúplatný příjem ve smyslu ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) bod 1, 2 ZDP, jako v předchozích případech. Z tohoto důvodu zde nelze aplikovat režim osvobození bezúplatného příjmu od daně podle těchto ustanovení. Otázkou tedy je, jaký daňový režim se na tato vzájemná plnění Ludvíka a Antonína dopadá a zda i v tomto případě je možné dosáhnout osvobození od daně z příjmů podle ZDP.
Právní režim, kterým případ vzájemného obdarování řídí, je vymezen v ustanovení § 21c odst. 3 ZDP. Zde je uvedeno, že pokud bylo ujednáno, že bude navzájem obdarován i dárce, na toto vzájemné obdarování se pro účely daní z příjmů hledí jako na koupi nebo směnu, a to i vzhledem k tomu, oč hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění druhé strany. Jinými slovy, pokud je obdarován také původní dárce (v našem případě Ludvík), na vzájemná plnění Ludvíka a Antonína se pro účely daně z příjmů hledí jako na koupi nebo směnu (v našem případě jako na směnu, neboť obchodní podíl Ludvíka byl směněn za obchodní podíl Antonína), tedy jako na převod úplatný. Toto pravidlo přitom platí i tehdy, pokud hodnota jednoho darovaného majetku převyšuje hodnotu majetku darovaného druhou stranou. Tedy pokud má např. obchodní podíl Ludvíka větší hodnotu než obchodní podíl Antonína, tento rozdíl hodnot není pro účely daně z příjmů posuzován jako samostatný bezúplatný příjem, ale též jako vzájemné plnění v podobě koupě nebo směny.
Obdobně jako v předchozích dvou případech, i úplatný převod je při splnění zákonem stanovených podmínek osvobozen od daně z příjmů. V případě převodu obchodního podílu jsou podmínky osvobození od daně vymezeny v ustanovení § 4 odst. 1 písm. q) ZDP. Uvedené ustanovení se vztahuje na úplatný převod podílu v obchodní korporaci, s výjimkou příjmu z úplatného převodu cenného papíru. Pokud je tedy podíl představován cenným papírem, je třeba jeho daňový režim posoudit podle zvláštních pravidel ZDP vztahujících se na cenné papíry. Podle § 4 odst. 1 písm. q) ZDP je příjem z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci při splnění zákonných podmínek od daně osvobozen, pokud doba mezi nabytím podílu a jeho úplatným převodem přesáhne pět let. Jedná se o tzv. pětiletý časový test.
Základní pravidlo pětiletého časového testu je poměrně přímočaré: pokud vlastník obchodního podílu tento podíl vlastní déle než pět let a následně jej úplatně převede na jiného, je splněna základní časová podmínka pro osvobození příjmu od daně. Rozhodující je tedy doba, která uplynula mezi nabytím obchodního podílu a jeho následným úplatným převodem.
V případě Ludvíka a Antonína by shora uvedené znamenalo, že pokud Ludvík Antonínovi věnuje obchodní podíl, který vlastní déle než pět let (např. jej nabyl v roce 2018), pětiletý časový test bude splněn. Takto jednoduše však nelze celou věc uzavřít. Ustanovení § 4 odst. 1 písm. q) ZDP totiž vedle základního pětiletého časového testu obsahuje také zvláštní pravidla pro počítání pětileté doby a současně stanoví případy, kdy se osvobození neuplatní ani přes její uplynutí. Teprve po jejich prověření lze spolehlivě posoudit, zda jsou všechny podmínky pro osvobození příjmu z úplatného převodu obchodního podílu skutečně splněny. Zvláštní pravidla se týkají například situací, kdy lze při výpočtu pětileté doby zohlednit také období, po které obchodní podíl vlastnila jiná osoba, nebo případů, kdy určitá změna týkající se obchodního podílu či obchodní korporace již běžící časový test nepřeruší. Vedle toho ZDP vymezuje výjimky, při jejichž naplnění se osvobození neuplatní, přestože by jinak pětiletá doba byla splněna.
Poněvadž se tento článek primárně zaměřuje na bezúplatné převody obchodního podílu mezi osobami blízkými, nebudu zde podmínky osvobození příjmů z úplatného převodu obchodního podílu rozebírat podrobněji. Pro úplnost však zdůrazňuji, že v případě vzájemného obdarování je nutné daňové dopady vždy posoudit samostatně na obou stranách transakce. Každá strana transakce (Ludvík a Antonín) totiž určitý majetek převádí a současně jiný majetek nabývá, v důsledku čehož je třeba u každé z nich zvlášť posoudit, zda jsou ve vztahu k jím převáděnému majetku splněny podmínky pro osvobození od daně. Pokud by například Ludvík převedl na Antonína obchodní podíl a Antonín by na Ludvíka naopak převedl pozemek, u Ludvíka by bylo třeba posoudit podmínky osvobození příjmu z úplatného převodu obchodního podílu a u Antonína samostatně podmínky osvobození vztahující se k úplatnému převodu nemovité věci. Skutečnost, že by byly podmínky osvobození splněny na straně jednoho z nich, totiž sama o sobě neznamená, že budou splněny také na straně druhého.
Na závěr této části je třeba dodat, že na rozdíl od osvobození bezúplatných příjmů popsaného v předchozích částech článku, není příbuzenský ani jiný blízký vztah mezi převodcem a nabyvatelem pro samotné posouzení osvobození podle § 4 odst. 1 písm. q) ZDP rozhodný. Pro osvobození podle § 4 odst. 1 písm. q) ZDP je podstatné především splnění pětiletého časového testu a dalších zákonných podmínek, nikoli to, zda je obchodní podíl převáděn na osobu blízkou či na osobu cizí.
VI. Doporučený postup
V předchozích bodech byly popsány tři možné situace, které mohou při převodu obchodního podílu přicházet v úvahu. První dvě představují bezúplatné převody a liší se od sebe tím, na základě jakého vztahu mezi dárcem a obdarovaným lze uplatnit osvobození podle § 10 odst. 3 písm. c) ZDP. První vychází z § 10 odst. 3 písm. c) bodu 1 ZDP a vztahuje se na převody mezi některými příbuznými, mezi které patří také manžel rodiče a dítě druhého z manželů. Druhá možnost je upravena v § 10 odst. 3 písm. c) bodu 2 ZDP a dopadá na osoby, které spolu dlouhodobě žijí ve společně hospodařící domácnosti.
Třetí varianta je oproti tomu založena na odlišném principu. Pokud je mezi stranami ujednáno jejich vzájemné obdarování, ZDP takovou transakci pro účely daně z příjmů považuje za koupi nebo směnu. Nezkoumá se proto osvobození bezúplatného příjmu podle § 10 odst. 3 písm. c) ZDP, ale daňový režim úplatného převodu na obou stranách transakce.
Právě s ohledem na rozdílný daňový režim uvedených variant je před samotným převodem nejprve třeba správně určit povahu zamýšlené transakce, tedy zda se skutečně jedná o jednostranné bezúplatné darování, nebo zda má být jeho součástí také majetkové plnění poskytované opačným směrem. Teprve následně lze posoudit, který z výše popsaných režimů se na konkrétní případ uplatní a zda jsou splněny podmínky příslušného osvobození od daně. Pokud se jedná o jednostranný bezúplatný převod, není vyloučeno, že budou současně splněny podmínky obou zákonných variant osvobození bezúplatného příjmu. V takovém případě je na poplatníkovi, aby si zvolil tu, která nejlépe odpovídá jeho konkrétní situaci. Jak vyplývá i z ustálené soudní judikatury, využití zákonem předvídaného daňového zvýhodnění samo o sobě nepředstavuje zneužití práva. Rozhodující vždy je, aby byly skutečně splněny zákonné podmínky a nešlo pouze o uměle vytvořenou situaci s cílem získat daňovou výhodu v rozporu se smyslem zákona.
a. Praktická doporučení pro první variantu
V případě první varianty je třeba, aby k bezúplatnému převodu obchodního podílu došlo až po uzavření manželství mezi dárcem a rodičem obdarovaného. Pokud navíc bude převod uskutečněn krátce po svatbě, je vhodné být připraven doložit, že manželství nebylo uzavřeno pouze za účelem získání daňové výhody, ale že navazovalo na dlouhodobý partnerský vztah a skutečné rodinné soužití. Stejně tak by mělo být zřejmé, že převod obchodního podílu představuje skutečný dar motivovaný rodinnými nebo majetkovými důvody, nikoli odměnu za práci nebo jiné protiplnění.
V praxi může pomoci zejména příprava podkladů prokazujících, že spolu partneři před uzavřením manželství dlouhodobě žili, společně vedli domácnost a společně vychovávali dítě jednoho z nich. Vhodné je rovněž, aby z darovací smlouvy nebo jiné dokumentace bylo patrné, že převod obchodního podílu sleduje rodinný nebo nástupnický účel, například snahu předat majetek osobě, kterou dárce dlouhodobě považuje za svého nástupce. Naopak by z ní nemělo vyplývat, že obchodní podíl představuje odměnu za práci, výkon funkce nebo jiné protiplnění.
b. Praktická doporučení pro druhou variantu
V případě druhé varianty je vhodné věnovat zvýšenou pozornost zejména prokázání splnění zákonných podmínek společně hospodařící domácnosti. Nestačí pouze tvrdit, že dárce a obdarovaný žili na stejné adrese. V případě případné kontroly bude třeba doložit, že skutečně vedli společnou domácnost, společně hradili její náklady a že obdarovaný z tohoto důvodu o domácnost pečoval nebo byl na dárci odkázán výživou.
Jako důkaz mohou posloužit například doklady o společném bydlení, společném hrazení nákladů domácnosti, svědecké výpovědi nebo jiné skutečnosti prokazující dlouhodobé společné soužití. Je-li splnění druhé podmínky založeno na odkázanosti obdarovaného výživou, je vhodné uchovat také podklady prokazující, že dárce dlouhodobě zajišťoval jeho výživu a ostatní životní potřeby.
U obou výše popsaných variant bezúplatného převodu je vhodné myslet také na další povinnosti vyplývající ze ZDP. Přesáhne-li hodnota osvobozeného bezúplatného příjmu částku 5 milionů Kč, je obdarovaný povinen tuto skutečnost oznámit správci daně ve lhůtě stanovené zákonem, přestože samotný příjem dani z příjmů nepodléhá.
c. Praktická doporučení pro třetí variantu
V případě vzájemného obdarování je nejprve třeba u každé ze stran transakce vyhodnotit daňové dopady. Tzn., že se u každé z nich zvlášť musí vyhodnotit, zda bude příjem z úplatného převodu jí převáděného obchodního podílu, resp. jiného majetku, osvobozen od daně z příjmů, či nikoli.
Pokud je předmětem převodu obchodní podíl fyzické osoby, je vhodné ověřit, kdy jej převodce nabyl a zda je splněn pětiletý časový test pro osvobození příjmu z jeho úplatného převodu. Současně je třeba prověřit, zda se na konkrétní situaci nevztahuje některá ze zákonných výjimek. Pokud jsou předmětem vzájemného obdarování dva obchodní podíly, musí být tyto podmínky posouzeny samostatně u každého z nich zvlášť.
Důležité je rovněž správně zachytit skutečnou ekonomickou podstatu transakce ve smluvní dokumentaci. Pokud je již od počátku mezi stranami sjednáno, že každá z nich poskytne druhé majetkové plnění, je třeba počítat s tím, že pro účely daně z příjmů bude transakce podléhat režimu § 21c odst. 3 ZDP bez ohledu na její označení jako darování.
U třetí varianty proto lze ještě výrazněji než u předchozích dvou doporučit posouzení konkrétní transakce před jejím uskutečněním. Daňový výsledek totiž závisí nejen na samotném obchodním podílu, ale také na povaze a daňovém režimu plnění poskytovaného druhou stranou.
VII. Závěr
Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že samotná skutečnost, že fyzická osoba daruje krátce po uzavření manželství obchodní podíl dítěti svého manžela nebo své manželky, ještě neznamená, že bude tento bezúplatný příjem podléhat dani z příjmů. Naopak, pokud jsou splněny zákonné podmínky, bude takový převod od daně osvobozen.
Ani okolnost, že si dárce načasuje převod až na dobu po uzavření manželství s cílem využít zákonné osvobození od daně, automaticky neznamená zneužití práva. Rozhodující je, zda bylo manželství uzavřeno jako přirozené vyústění skutečného partnerského a rodinného soužití, nebo zda představovalo pouze formální prostředek ke získání daňového zvýhodnění. Stejně tak musí převod obchodního podílu představovat skutečný dar sledující rodinný či majetkový účel, nikoli zastřené protiplnění za práci nebo jinou činnost obdarovaného. Pokud ano, jde o využití zákonem předvídaného daňového režimu, nikoliv o jeho obcházení.
Vedle osvobození skutečně bezúplatného převodu je třeba pamatovat také na zvláštní režim vzájemného obdarování. Pokud je mezi stranami ujednáno, že budou obdarovány navzájem, ZDP takovou transakci pro účely daně z příjmů nepovažuje za dvě samostatná bezúplatná plnění, ale za koupi nebo směnu. V takovém případě je proto třeba posoudit daňové dopady na obou stranách transakce a u převodu obchodního podílu případně ověřit také splnění časového testu pro osvobození příjmu z jeho úplatného převodu.
Pro osoby nacházející se v obdobné situaci jako Ludvík a Antonín proto platí, že by ještě před uskutečněním převodu měly nejprve určit, o jaký typ transakce se ve skutečnosti jedná, a následně ověřit, zda jsou splněny podmínky daňového režimu, který se na danou transakci vztahuje, včetně podmínek případného osvobození od daně. Správné nastavení celé transakce již od počátku může předejít zbytečným sporům se správcem daně a zajistit, že převod proběhne v souladu se zákonem i bez nežádoucích daňových dopadů.
Zdroje
Související články
-
Investice do nájemního bytu: vybrané právní a daňové aspekty
Nákup bytu za účelem pronájmu patří dlouhodobě k nejoblíbenějším formám investice v České republice. Mnozí investoři se však domnívají, že úspěch spočívá výhradně v samotném nákupu a předání klíčů nájemci. Zkušenosti naší advokátní kanceláře ukazují pravý…
Číst článek -
Výpověď pro nadbytečnost, když zaměstnanec nesouhlasí se zkrácením úvazku
Situace, kdy zaměstnavatel potřebuje snížit personální náklady nebo už nemá pro zaměstnance práci v původním rozsahu, není nijak výjimečná. Typickým příkladem může být škola nebo školka, kde se sníží počet dětí, provozovna…
Číst článek -
Nejčastější GDPR chyby na webových stránkách podnikatelů
Kdo není na webu jakoby ani nebyl. Tak praví marketingová poučka už někdy z roku 2000. Dvacet let poté má své webovky téměř každý podnikatel. A k tomu se do e-commerce vydá každý…
Číst článek
- 28 výukových videí
- Od kontroly přes odvolání po soud
- Špeky a triky berňáku
- Lidsky a srozumitelně