Přejít na obsah

Výpověď pro nadbytečnost, když zaměstnanec nesouhlasí se zkrácením úvazku

Jan Grepl

Občanské, pracovní a zdravotnické právo.

Publikováno

Situace, kdy zaměstnavatel potřebuje snížit personální náklady nebo už nemá pro zaměstnance práci v původním rozsahu, není nijak výjimečná. Typickým příkladem může být škola nebo školka, kde se sníží počet dětí, provozovna s nižším objemem zakázek nebo zaměstnavatel, který potřebuje určitou agendu nově zajišťovat pouze několik dní v týdnu.

Co ale může zaměstnavatel udělat, pokud zaměstnanec pracuje na plný úvazek a se zkrácením pracovní doby nesouhlasí? A může zaměstnance propustit pro nadbytečnost a následně na stejné místo přijmout někoho jiného na kratší úvazek?

Odpověď není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Poměrně zajímavou hranici přitom vymezil Nejvyšší soud ve dvou rozhodnutích.

Zaměstnavatel nemůže pracovní úvazek jednostranně zkrátit

Začněme základním pravidlem. Pokud má zaměstnanec sjednanou práci na plný úvazek, nemůže zaměstnavatel jednoduše rozhodnout, že od příštího měsíce bude zaměstnanec pracovat například jen na 0,7 úvazku a dostávat tomu odpovídající mzdu nebo plat.

Kratší pracovní doba je věcí dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Zaměstnanec proto může návrh na snížení úvazku odmítnout.

Samotné odmítnutí samozřejmě není porušením pracovních povinností. Zaměstnanec se pouze rozhodl, že nechce změnit podmínky své pracovní smlouvy.

Tím ale otázka nekončí.

Když zaměstnavatel potřebuje místo 1,0 už jen 0,7

Právě touto situací se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4442/2013.

Případ se týkal školy, která se v důsledku poklesu počtu žáků a souvisejících ekonomických změn rozhodla snížit rozsah práce některých pedagogů. Zaměstnankyni nabídla práci v menším rozsahu. Ta změnu pracovního úvazku odmítla a následně dostala výpověď pro nadbytečnost.

Nejvyšší soud připustil, že nadbytečnost nemusí vzniknout pouze tak, že zaměstnavatel určité pracovní místo úplně zruší.

Organizační změna může spočívat také v tom, že zaměstnavatel už určitou práci nepotřebuje v původním rozsahu. Jinými slovy, nepotřebuje jednoho zaměstnance na plný pracovní úvazek, ale například jen na 0,7.

Pokud zaměstnanec pracující na plný úvazek odmítne dohodu o jeho zkrácení a zaměstnavatel skutečně potřebuje danou práci pouze v menším rozsahu, může za určitých podmínek vzniknout nadbytečnost podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

Pro zaměstnance může být na první pohled překvapivé, že zaměstnavatel následně přijme na stejnou pozici jiného člověka. Ani to ale ještě automaticky neznamená, že byla původní výpověď neplatná. Zásadní může být právě rozsah, v němž nový zaměstnanec práci vykonává, a skutečný obsah organizační změny.

A právě tady se v praxi často rozhoduje o tom, zda šlo o skutečnou reorganizaci, nebo pouze o snahu nahradit jednoho zaměstnance jiným.

Opačná situace dopadá jinak

Ještě zajímavější je srovnání s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4485/2016.

Tentokrát byla situace obrácená.

Zaměstnanec již pracoval na kratší pracovní dobu. Zaměstnavatel však nově potřeboval, aby stejná práce byla vykonávána v rozsahu plného úvazku, a požadoval proto jeho zvýšení.

Zaměstnanec nesouhlasil.

Mohlo by se zdát, že je situace obdobná: zaměstnavatel potřebuje jinak nastavený pracovní úvazek a zaměstnanec změnu odmítá. Nejvyšší soud ale dospěl k opačnému výsledku.

Pokud zaměstnavatel potřebuje práce více, nikoli méně, nelze zpravidla tvrdit, že je dosavadní zaměstnanec nadbytečný.

Jestliže tedy zaměstnanec pracuje například na 0,7 a zaměstnavatel potřebuje stejný druh práce nově na celý úvazek, samotné odmítnutí zvýšení z 0,7 na 1,0 výpověď pro nadbytečnost nezakládá.

Rozdíl mezi oběma situacemi je poměrně logický.

V prvním případě zaměstnavatel říká:

„Vaši práci už nepotřebuji v rozsahu 1,0, ale pouze v rozsahu 0,7.“

Ve druhém případě naopak říká:

„Vaši práci potřebuji dokonce ve větším rozsahu než dosud.“

Právě proto může být právní posouzení obou případů zcela odlišné.

Rozhoduje skutečný obsah organizační změny

V praxi ale nestačí pouze to, co zaměstnavatel uvede ve výpovědi nebo co zaměstnanci řekne na poradě.

U výpovědi pro nadbytečnost je třeba zkoumat zejména to, zda skutečně existovala organizační změna, kdy byla přijata, jaký měla obsah a zda právě tato změna způsobila nadbytečnost konkrétního zaměstnance.

Významné může být také to, zda zaměstnavatel po výpovědi přijme nového zaměstnance, na jaký pracovní úvazek jej přijme, jakou práci ve skutečnosti vykonává a jak se změnil celkový rozsah pracovních úvazků u zaměstnavatele.

Důležitý je rovněž samotný text výpovědi. Výpovědní důvod musí být popsán tak, aby bylo zřejmé, proč se zaměstnanec stal nadbytečným. Pouhé konstatování, že zaměstnanec odmítl změnu pracovního úvazku, nemusí samo o sobě stačit.

Vedle obsahu výpovědi je důležité také její správné načasování. U výpovědí doručených od 1. června 2025 začíná podle zákonného pravidla výpovědní doba běžet již dnem, kdy byla výpověď zaměstnanci doručena, nikoli až od prvního dne následujícího kalendářního měsíce. U výpovědi pro nadbytečnost činí zpravidla nejméně dva měsíce a končí dnem, který se svým číslem shoduje se dnem doručení výpovědi. Zaměstnavatel proto musí správně časově propojit doručení výpovědi s okamžikem, kdy má organizační změna nabýt účinnosti. I chyba v tomto načasování může mít vliv na platnost výpovědi.

Rozhodující proto bývá souhra několika okolností, nikoli pouze jedna věta ve výpovědi.

Pokud se v důsledku organizační změny stane nadbytečným jen jeden z několika zaměstnanců vykonávajících stejnou práci, je zásadně na zaměstnavateli, kterého z nich vybere. Soud zpravidla nepřezkoumává, zda měl zaměstnavatel propustit právě zaměstnance A, nebo raději zaměstnance B. Ani tato volnost však není neomezená. Zaměstnavatel nesmí při výběru postupovat diskriminačně, například zaměstnance vybrat kvůli jeho věku, pohlaví, zdravotnímu znevýhodnění nebo jinému chráněnému důvodu. Problematický může být také postup, při němž je organizační změna pouze zástěrkou nebo je celý proces veden skutečně šikanózním způsobem s cílem zaměstnance poškodit. Naopak samotné osobní neshody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem ještě automaticky neznamenají, že je následná výpověď neplatná. I při výběru nadbytečného zaměstnance je proto důležité nejen to, zda organizační změna skutečně existuje, ale také podle jakých kritérií zaměstnavatel rozhodoval o tom, koho se dotkne.

Co dělat, pokud řešíte změnu pracovního úvazku nebo výpověď pro nadbytečnost?

Podobné situace nejsou jednoduché ani pro jednu stranu pracovního poměru.

Z pohledu zaměstnance je důležité nepovažovat každé následné obsazení pracovního místa jinou osobou automaticky za důkaz neplatné výpovědi. Rozhodující může být například to, zda zaměstnavatel skutečně snížil potřebný rozsah práce, zda nový zaměstnanec pracuje v menším úvazku a zda výpověď správně navazuje na předchozí organizační změnu. Pokud ale zaměstnavatel pouze formálně označí zaměstnance za nadbytečného a ve skutečnosti jej nahradí jinou osobou za prakticky stejných podmínek, může být situace zcela jiná.

Z pohledu zaměstnavatele zase nestačí pouze rozhodnout, že je potřeba „snížit úvazky“ a následně některému zaměstnanci dát výpověď. Organizační změna musí být skutečná, musí být správně načasována a mezi ní a nadbytečností konkrétního zaměstnance musí existovat příčinná souvislost. Zvláštní pozornost je vhodné věnovat také formulaci samotné výpovědi a tomu, jak bude pracovní místo po skončení pracovního poměru dále obsazeno. Právě následné personální kroky zaměstnavatele mohou být v případném soudním sporu velmi významným důkazem.

Popsané dva rozsudky Nejvyššího soudu dobře ukazují, že zdánlivě podobné situace mohou skončit opačně. Jestliže zaměstnavatel potřebuje práce méně a zaměstnanec odmítne odpovídající zkrácení úvazku, může vzniknout nadbytečnost. Jestliže naopak zaměstnavatel potřebuje stejné práce více a zaměstnanec odmítne úvazek zvýšit, samotné odmítnutí zpravidla nadbytečnost nezakládá.

V konkrétním případě však výsledek zpravidla závisí na detailech: na obsahu pracovní smlouvy, podobě organizačního opatření, textu výpovědi, načasování jednotlivých kroků a skutečném personálním stavu před změnou a po ní.

Pokud zaměstnanec obdržel výpověď pro nadbytečnost, mohou být ve hře nejen otázky její platnosti, ale také případné nároky na náhradu mzdy či platu, odstupné a další práva spojená se skončením pracovního poměru. Pokud chce zaměstnanec platnost výpovědi soudně napadnout, musí žalobu podat nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr touto výpovědí skončit. Jde o hmotněprávní lhůtu, jejíž zmeškání má zásadní následky, a proto se s posouzením výpovědi nevyplatí otálet.

Pokud naopak zaměstnavatel, škola nebo jiná organizace připravuje snížení pracovních úvazků či jinou organizační změnu, vyplatí se celý postup nastavit ještě před předáním výpovědi. Dodatečně se totiž některé nedostatky organizačního rozhodnutí nebo nesprávně formulované výpovědi napravují jen velmi obtížně.

V obou případech proto doporučujeme posoudit konkrétní dokumenty a skutečný průběh organizační změny ještě před tím, než budou učiněny další kroky. U pracovněprávních sporů totiž často rozhoduje nikoli obecné pravidlo, ale několik konkrétních vět v pracovní smlouvě, organizačním rozhodnutí nebo výpovědi, stejně jako správné načasování jednotlivých kroků zaměstnavatele.

Zdroje

  • § 52 písm. c) zákoníku práce
  • Nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 1609/08
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4442/2013 (Rc 50/2015)
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4485/2016

Související články

  • Darování obchodního podílu dítěti manžela a riziko zneužití práva

    I. Úvod V souvislosti s bezúplatnými převody majetku mezi osobami blízkými a jejich daňovými dopady se v praxi objevuje řada otázek týkajících se rozsahu osvobození od daně z příjmů. Jedna z nich…

    Číst článek
  • Investice do nájemního bytu: vybrané právní a daňové aspekty

    Nákup bytu za účelem pronájmu patří dlouhodobě k nejoblíbenějším formám investice v České republice. Mnozí investoři se však domnívají, že úspěch spočívá výhradně v samotném nákupu a předání klíčů nájemci. Zkušenosti naší advokátní kanceláře ukazují pravý…

    Číst článek
  • Nejčastější GDPR chyby na webových stránkách podnikatelů

    Kdo není na webu jakoby ani nebyl. Tak praví marketingová poučka už někdy z roku 2000. Dvacet let poté má své webovky téměř každý podnikatel. A k tomu se do e-commerce vydá každý…

    Číst článek

Videokurz

KPZka daňového práva pro podnikatele, kteří chtějí klidně spát

Více o videokurzu
  • 28 výukových videí
  • Od kontroly přes odvolání po soud
  • Špeky a triky berňáku
  • Lidsky a srozumitelně
Specialis, advokátní kancelář pro daňové spory
Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.